V květnu 2015 otřásla Slovenská smrt dvouleté Kristýny, kterou otec zapomněl v rozpáleném autě. O tři roky později se tragédie opakovala v Trstené. Zatímco byla matka v nemocnici na vyšetření, v autě zemřela na následky přehřátí organismu její dva a půl letá dcera.
Nejde přitom o ojedinělé případy. Jen americké statistiky hovoří o dvaceti pěti dětech, které zemřely v autě za minulý rok.
Od roku 1998 evidují již téměř 900 dětí, kterým se staly osudnými rozpálené auta.
A přestože si můžeme myslet, že nám by se to nikdy nestalo, opak je pravdou. Stát se to může zcela každému. Není to z nedbalosti a příčinou nebývá ani narušené psychické zdraví.
Psychologický výzkum ukázal, že jsou situace, kdy může náš mozek zapomenout na lidi, na kterých nám záleží nejvíce.
Proč se vlastně něco takového lidské mysli stane?
Je tak snadné zapomenout
Většina lidí, kteří v autě nechali své malé děti, byly zcela běžní lidé. Nebrali drogy, neměli duševní problémy a jejich kognitivní funkce byly v normě. Byly to šťastní rodiče šťastných dětí.
Dynamika podmiňující výskyt takových zkratových epizod, které navíc končí s fatálními důsledky, proto zdá být nepochopitelná.
David Diamond, který působí jako profesor psychologie na univerzitě v jižní Floridě, se posledních patnáct let věnoval výzkumu, proč lidé nechtěně a nevědomky nechávají děti v autech.
